Metody SCJ

Navázání kontaktu

Členové SCJ snažící se získat nové členy jsou poměrně dobře poznatelní. Nebo tedy... Na první pohled samozřejmě nevypadají nápadně. Nenosí žádné odlišující oblečení, nechovají se divně, nerozdávají letáčky, nenabízejí knihy. Ale přesto je spojuje několik typických prvků. 

Oslovují lidi na frekventovaných místech - zejména na Náměstí republiky, Národní třídě, Karlově náměstí, I. P. Pavlova, Náměstí míru, na Andělu. Ale určitě se dají potkat i jinde. Navštěvují také různé křesťanské akce pro mládež, jako jsou diecézní setkání, různé víkendové akce, studentské mše apod. Jsou to většinou skupinky po 2 nebo 3, nejčastěji dívky (protože většinu členů církve tvoří dívky). Jejich cílovou skupinou jsou mladí lidé, dle našeho pozorování tak mezi 18 a 30 lety (pozor, nemusí to být pravidlem, je to jen odhad). Ve své misijní činnosti je církev velmi aktivní, věnují tomu spoustu času, takže se jim daří oslovit velké množství lidí. 

K oslovení používají témata, která jim umožní dostat se nenásilně k hodnotám osloveného člověka či rovnou vedou k tématu Bůh a víra. Hledají hlavně věřící, nebo alespoň lidi tomu otevřené. Dobrými příležitostmi jsou různé psychologické testy - shánějí respondenty pro psychologický výzkum (bývá to technika "namaluj mi krajinu a já ti řeknu všechno o tobě"), píšou knihu/natáčejí film a potřebují názory lidí, či jiné podobné projekty. Často mají v rukou mobily - ukazují na nich otázky do ankety či si rovnou člověka natočí/nahrají. 

A vždy, vždy jsou milí a příjemní. Někdy trochu neodbytní, ale umějí naslouchat a projevit zájem o to, co člověk dělá a co si myslí. A taky ho ocenit. Pak si na dotyčného vezmou kontakt a domluví se na další schůzce. Mluví česky nebo anglicky. 

Jedním z hlavních poznávacích znamení SCJ je také UTAJENOST. Členové SCJ neuvádějí svou příslušnost k církvi - na přímou otázku odpovídají buď, že žádná církev nejsou (nanejvýše nějaké nedenominační společenství, kam chodí katolíci i protestanti), nebo uvádějí nějaké falešné jméno. To se samozřejmě změní, jakmile se odhalí veřejnosti (viz článek docenta Vojtíška zde a zde). 

Druhou možností kontaktu s SCJ je představení někým známým. Běžní členové SCJ své kamarády například pozvou na kafe, na které pak přijdou v doprovodu někoho dalšího, kdo je zpravidla v hierarchii církve výše a dotyčného se dále ujme. Jindy členové zprostředkují svým kamarádům setkání s misionáři (což samozřejmě většinou neříkají) pod podobnou záminkou, s jakou SCJ zastavují lidi na ulici - nějaký jejich známý dělá dotazník/výzkum/projekt apod. a moc by se mu hodila pomoc. Když běžní členové představí své kamarády misionářům, nechají další schůzky pak na misionářích. Stává se například, že hned po představení se rozloučí s tím, že mají ještě něco na práci.


Individuální lekce

Při prvním kontaktu si členové SCJ vyžádají na dotyčného kontakt a domluví se na další schůzce (příp. schůzkách). Na těchto setkáních jsou velmi milí, pozorní, naslouchají a zajímají se, zejména o momentální situaci dotyčného a jeho vztah k Bohu. Výstupem těchto prvních schůzek je nabídka pravidelného setkávání se nad Biblí. Tato setkávání probíhají alespoň jedenkrát týdně, ale spíše dvakrát nebo později dokonce třikrát týdně. 

Setkání jsou individuálními lekcemi s lektory (buď přímo korejští misionáři a nebo některý z Čechů, který už prošel dostatečným vzděláním a ověřováním). Lektor na nich například vysvětluje historii izraelského národa a poukazuje na vyplnění starozákonních proroctví v osobě Ježíše. Navazuje také bližší, kamarádský vztah s potenciálním novým členem. Lektor vždy vystupuje s autoritou, z pozice někoho, kdo Bibli dokonale rozumí.

Po nějaké době individuálních setkávání s lektorem (může trvat několik týdnů, ale i několik měsíců, záleží na "připravenosti" dotyčného a na tom, kdy začíná zrovna začíná biblický kurz) dostane dotyčný nabídku začít chodit na biblický kurz s ostatními "studenty". 


Biblický kurz

Biblický kurz probíhá v jednom z center církve Shincheonji. Účastníci jsou nazýváni studenty a skupina je nazývána třídou. Kurz vede lektor (většinou korejský misionář, ale i zde už to může být některý z Čechů, který má dostatečné SCJ vzdělání) se dvěma asistenty. Kurz je veden v angličtině, ale další člověk vždy překládá do češtiny. 

Třída opravdu vypadá jako školní. Studenti sedí v lavicích a lektor píše na tabuli. Je pevně dané, kde kdo sedí - vždy jsou dopředu připravené cedulky se jmény. Občas se zasedací pořádek změní a studenti musí znovu najít, kde je jejich kartička. Nikdy však není libovolný. 

Třída má většinou také podobný počet členů jako třída školní - je to skupinka čítající okolo dvaceti lidí. Jen část je však opravdu tvořena novými příchozími. Zbytek jsou členové SCJ, kteří se však snaží vyvolávat dojem, že jsou na kurzu také poprvé. Jejich funkcí je vytvářet nadšenou atmosféru, reagovat hlasitě na lektora a celkově je skupinový tlak využíván jako prostředek manipulace s novými adepty. Církev pomocí této techniky drží nad náladou a vztahy ve skupině pevnou kontrolu. V zasedacím pořádku se také většinou nestává, že by noví adepti seděli vedle sebe. Pokud jsou tito studenti-členové SCJ konfrontováni s tím faktem, že už rozhodně nejsou na kurzu poprvé, mají vždy připravené důvody, proč tomu tak je a ujištění, že všechny jejich reakce jsou i tak autentické (např. poprvé kvůli nějakým komplikacím kurz nedokončili či ho nebyli schopni plně vstřebat, proto jej opakují a chtějí si ho prožít, jako by to bylo poprvé). Tito falešní začátečníci jsou také extrémně milí a srdeční. Podporují nové členy v účasti na kurzu.

Jednotlivé lekce mají probíhají většinou třikrát týdně (plus jsou doplněny sobotními "aktivitami", historickými lekcemi navíc atd.) a mají pevnou strukturu. Začínají modlitbou, kdy se nejdříve zazpívá několik písní (anglické nebo české populární chválové písně) a poté se lektorka modlí do mikrofonu. Studenti se zapojují do modlitby hlasitým amen. Pak následuje shrnutí učiva předchozí lekce. Studenti musí často opakovat nazpaměť naučené verše či názvy předchozích lekcí. Tato část je také prokládána očerňováním jiných církví (např. puštěním videa, na kterém má kázání nějaký pastor, čemuž se pak lektor společně s ostatními členy SCJ vysmívají) a ujišťováním, že zde na kurzu je to jediné místo, kde se mohou dozvědět pravdu. Nechybí také neustálé opakování, že už samotný příchod na lekci je krokem blíže k Božímu království a přemožení ďábla. Po této části následuje první přestávka. O přestávce se jí drobné občerstvení a povídá se.

Po přestávce následuje nová lekce. Její název je úhledně napsaný na tabuli a jako první věc jej studenti několikrát hromadně zopakují. Všichni studenti musí mít svoji Bibli a blok na poznámky. Lektorka pak začne vysvětlovat látku. Svůj výklad vždy demonstruje verši z Bible, aby doložila, že látka nepochází z její hlavy, ale stojí za ní svou autoritou Bůh. Studentům je neustále připomínáno, že Bible je jediným měřítkem, a nesmí proto věřit svým myšlenkám a pocitům (protože nikdy neví, odkud pochází), zdrojům na internetu či v literatuře (protože nikdy neví, co je za tím za člověka), svým blízkým (protože rodinu a přátele si ďábel nejčastěji využívá k pokušení), ale ani náhodnému pastorovi/kazateli. Hned na první lekci se studenti naučí, jak rozpoznávat duchy - pastor, který nemluví o apokalypse a nevysvětluje podobenství, je falešným prorokem, neboť nezvěstuje Boží království, ale pouze pozemské věci. Ve výsledku se tak student stane na SCJ a jejím učení naprosto závislým

Čtení veršů, kterými je proložený výklad, probíhá nahlas a hromadně. Studenti jsou neustále pobízeni, aby si ověřovali, zda jim lektorka říká pravdu. Při této technice si ale student nemá čas verš sám v klidu přečíst a promyslet. Kurz a další aktivity třídy hned od začátku zabírají většinu volného času studenta, takže pokud zároveň pracuje/studuje, nemá na velké ověřování čas ani mimo kurz. Používaným překladem je Český studijní překlad, ovšem jeho kapesní, bezpoznámková verze (která je zamýšlena pouze jako cestovní verze, neboť poznámkový aparát je esenciální součástí překladu, na rozdíl například od B21), což také ověřování nenapomáhá. 

Poté následuje druhá přestávka, jejíž obsah je stejný jako u první přestávky. Přestávka má pomáhat příjemné atmosféře a také sloužit k "probuzení", aby studenti mohli neustále udržovat plnou pozornost. Proto je nejen k dispozici něco dobrého k jídlu a pití, ale oblíbenou náplní jsou také masáže ramen (často hromadné "masážní vláčky") či tance podle videí. 

Poslední částí lekce jsou navazující aktivity. Studenti se rozdělí do skupin, kde si opakují probrané učivo, sdělují svoje dojmy z lekce či plní nějaké úkoly. Součástí mohou být také například dílny, kde studenti vytváří dekoraci třídy apod. Po každé lekci je studentům rozdán sešit s jejich jménem, který má sloužit jako deník zaznamenávající jejich postupnou proměnu a cestu blíže k Bohu. Dostanou pak nějaký čas, aby si do deníku zapsali svoje dojmy z lekce. Poté jsou deníky zase vybrány. Studenti si deníky nenosí domů, nýbrž nechávají je ve třídě. Po každé lekci dostanou studenti také pracovní list, který má sloužit k podrobnému zopakování celé lekce. Shincheonji klade důraz na to, aby si studenti pomocí neustálého opakování nejen jejich výklad stěžejních veršů zapamatovali, ale také zvnitřnili jako jedinou pravdu. Studentům je také zdůrazňováno, že pracovní listy nesmí nechat nikde ležet, aby si je náhodou někdo nepřečetl. Učení Shincheonji je totiž přístupné pouze těm, které si lektoři sami vyberou a prověří.

Po lekci jsou studenti ještě povzbuzováni, aby zůstali a povídali si s ostatními účastníky. Stejně tak jsou žádáni, aby na lekce přicházeli dřív, aby se mohli náležitě zklidnit a připravit. Každý student by se měl minimálně na začátku a na konce lekce (nejlépe však neustále) usilovně modlit, aby jeho srdce bylo půdou úrodnou - aby slovo, které na lekci přijme, mohlo zakořenit. Zabezpečuje se tím vstřícný a pozitivní postoj studentů k přijímanému výkladu. 

Celá lekce takto zabere kolem čtyř hodin a protáhne se do noci (ačkoliv je studentům zpočátku slibováno, že bude trvat hodiny dvě). Pokud člověk další den ráno brzo vstává, musí omezit spánek. 


A co dál? 

Biblický kurz trvá o něco více než půl roku a po jeho skončení musí absolventi podepsat prohlášení. Co se děje dále už je těžší zjistit - většina svědectví zde končí, protože po kurzu už je mnohem těžší odejít. Podle docenta Vojtíška po skončení přípravy následuje promoce a pak už se noví členové musí starat o "nesení ovoce", tedy získávání dalších lidí. Většinou se zúčastňují kurzů, aby tam pomáhali udržovat atmosféru nadšení a oslovují lidi na ulici pod záminkou projektů. Jak dlouho trvá, než se člověk dostane sám na post lektora, je těžko dohledatelné. Pravděpodobně je to příprava alespoň roční, během které se členové zúčastňují všech akcí, opouštějí rodiny a sestěhovávají se do bytů kolem Karlína, Palmovky, Karlova náměstí a dalších lokalit blízko centru na metru B, musí přivést nové lidi a podle docenta Vojtíška také platí desátky. Video o tom, jak v SCJ probíhá testování biblických znalostí, můžete nalézt zde